Když se řekne houbařská sezóna, většina z nás automaticky zamíří do vzrostlých lesů s mohutnými kmeny a hlubokým stínem. Přitom právě mlaziny a mladé smrčiny, tedy porosty do výšky zhruba tří až pěti metrů, skrývají poklady, které ve starém lese nenajdete. Důvod je prostý: hustota stromů a specifické mikroklima. Mladé smrčky rostou těsně u sebe, jejich větve sahají až k zemi a vytvářejí hustý zápoj, pod kterým se drží vlhkost a teplo. Půda je zde pokrytá silnou vrstvou jehličí, která se pomalu rozkládá a vytváří ideální podmínky pro mykorhizu. Právě zde, v těchto houštinách, na vás čekají desítky hřibů smrkových, které zde často rostou v početných skupinách, jako by se mezi mladými kmeny cítily bezpečněji než na otevřené pasece.

Jak ale takové houbařské lokality efektivně procházet, abyste se neztratili a něco našli? Klíčem je trpělivost a specifický způsob pohybu. Nehledejte široké cesty ani světliny, ty zde bývají neúrodné. Vstupujte přímo do hustého porostu, ale vybírejte si místa, kde mezi řádky stromů (často jde o uměle vysazené monokultury) vedou úzké, téměř neznatelné rýhy. Držte se jich a pomalu postupujte, prozkoumávejte prostor těsně u kmínků a pod nahnilými větvemi. Všímejte si vyvýšených míst, kde se hromadí mech a spadané jehličí, a naopak se vyhýbejte mokrým proláklinám. Houby zde často rostou v jakýchsi „rodinných kruzích" kolem nejstarších stromů uprostřed mlaziny. Mějte na paměti, že v takovém prostředí snadno ztratíte orientaci, proto si vždy označte vstupní bod a pohybujte se spíše rovnoběžně s okrajem lesa než do jeho hloubky. Díky hustotě větví zde suché počasí tolik nevadí, takže tyto houbařské lokality fungují jako spolehlivá záloha i v době, kdy jinde houby netaháte.
Nezapomínejte ani na to, že mladé smrčiny nejsou doménou pouze hřibů. Ve zvýšené míře zde najdete také klouzky, křemenáče nebo suchohřiby, které mají rády kyselejší půdu s příměsí mechu. Konkrétně doporučuji zaměřit se na okraje mlazin, kde se mladé smrčky potkávají s listnatými nálety, jako jsou břízy nebo osiky. Toto přechodové pásmo je doslova houbařským rájem. www.portal-podilu.cz rada na závěr: pohybujte se pomalu a dívejte se pod sebe zešikma, protože houby často vykukují jen špičkou klobouku zpod spadaného jehličí. Vezměte si s sebou hůl, kterou můžete opatrně rozhrnovat jehličí a nahlížet do skrytých koutů. A pokud narazíte na starý pařez či shnilý kmen v mlazině, prozkoumejte jeho okolí důkladně, protože právě tam se daří václavkám a hlívě. Odměnou vám bude nejen plný košík, ale také příjemný pocit z objevování míst, která většina houbařů kvůli nepohodlí přehlíží.